Liturgie večeře Páně

Advent

 

Úvod:

Bůh nám vychází vstříc s pozdravem: Pokoj vám. Bůh i nás zve na cestu. Říká: přichystal jsem ti stezku spravedlnosti a milosrdenství. Následuj mne.

 

Vyznání a zvěstování milosti:

A člověk tuší, že to nebude cesta jednoduchá. Mnohdy bude úzká, užší než by čekal. Ale na jejím konci jsou otevřené dveře. Dveře společenství s Bohem, dveře života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

 

Já jsem ta cesta, praví Pán. Cesta, která vede do milostivé náruče Boží.

Já jsem i pravda, říká také. Pravda, která ti dává svobodu.

Já jsem i život. Život, který je otevřen i pro tebe. Život, který zná lásku a slitování a proto ti vychází vstříc.

 

Vyznáváš-li, že jsi ochoten vstoupit na cestu následování, věříš-li, že pravda poselství Kristova je dobrým a hodným způsobem lidského pobývání na zemi. A chceš-li stát při životě při všem všelijakém lidském živoření s chybami a vinami, pak neváhej na takovou cestu vstoupit. Pro každého, kdo se jí upřímně odváží má Bůh slovo milosti a potěšení:

 

Odpuštění, jakého je schopen jenom Bůh a jaké my jen nedokonale napodobujeme a tlumočíme lidem kolem sebe, takové odpuštění vás bude provázet, kamkoli půjdete.

Pravda, k níž jsme pozváni a povoláni, ta vám nedá spát, vládne-li bezpráví, lhostejnost a lež.

Láska, která je největší ze všech darů, ta vás bude pozvedat z prachu, když budete smutní a opuštění, a dá vám sílu a povede vás k pevné naději, k cíli, k pokojnému a radostnému životu. Amen

 

Ustanovení:

Bůh přichází, tam, kde byl, k nám, které zná a zve nás k hostině, která je jeho přítomnosti pečetí. K Boží chvále slavíme tuto hostinu a vzdáváme Bohu dík. Za Ježíše Krista, za dar života. A připomínáme si dílo Boží jako mnozí křesťané před námi, jak Kristus přikázal:

 

Pán Ježíš, tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte, jezte. Toto jest mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.

 

V tuto chvíli tedy pokorně prosíme, ať nás tato hostina posilní na cestě života, připravuje k setkání s přicházejícím Bohem. Když v jednom společenství spolu lámeme chléb a pijeme z jednoho kalicha, ať jsme zde účastni spolu s naším Pánem, jehož život na sebe bereme, do jeho milosti vstupujeme, víru v něhož věříme.

 

Neboť jsme slyšeli: Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

 

Ve společné modlitbě Páně vyznejme tuto prosbu. Otče náš…

 

Pozvání:

A nebojte se přistoupit ke stolu Páně, kde je pro vás nachystáno posílení vaší víry.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý či dítě, který upřímně vyznává, věří a má ochotu odpustit. Tak už nemeškejme, a radostně pojďme.

 

Při vysluhování se čte, nebo zpívá: Zůstaň s námi, Pane… 622

 

Propuštění:

Hle, já jsem s tebou, praví Bůh. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil."

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Amen

 

 

Vánoce

 

Vyznání a zvěstování milosti:

Když člověk dělá samé závěry, nového nedovede čekat už nic víc a závěry se mu mění v pověry,

to je pak třeba, Pane, aby přišel posel s tvým slovem a upozornil, že tohle ještě není cíl.

       Když člověk všemu rozumí, když je ze všech nejchytřejší a všechno dělá rozhodně nejlíp,

to je pak třeba, Pane, aby přišel posel s tvým vzkazem a připomněl, že každá cesta má svá rozcestí a že je předčasné považovat kdejaké vítězství za konečné.

       A když si jeden neví vůbec rady a zkazí všecko, nač sáhne, to zas aby přišel tvůj posel a vyřídil, že je trochu brzy považovat za definitivní kdejakou prohru.

       Ten posel přišel, Pane, a my si jeho slova můžeme číst a zpívat a modlit se; a víme, že co slíbil, to se i naplnilo. Na zemi pokoj, a dobrá vůle pro lidi. Přiblížilo se království Boží, ba už je mezi námi.

       Ne všichni o to stojí. My o to stojíme, Bože, ale ne vždycky dostojíme. Vždyť chyb je moc a smutků, těch je moc. A vůbec důvodů k trápení je strašně moc.

       Ale ještě víc je radosti a naděje. Už proto, že zrovna tobě nemusíme nic předstírat. S tebou přišlo pravé světlo a to pravé světlo osvětlilo i temné stránky našich povah a temná zákoutí naší duše a temná místa naší minulosti, a my můžeme vděčně vyznat: Děkujeme, žes nám tu tmu ukázal. Teď o ní víme, ale hlavně ji před tebou můžeme přiznat. Nenutíš náš lhát, zveš k milosti i pracovníky velmi nezasloužilé. Díky, Pane.

       Ta tma v nás je, a taky kolem nás. Nebudeme ji zapírat (no proč taky), a nebudeme ji hlavně hýčkat.

Prosíme v tuto chvíli za odpuštění, ale sami rovněž odpouštíme.

Odpouštíme těm, kdo si na nás vylívají zlost.

Odpouštíme těm, komu na nás pranic nezáleží a jdou si za svým.

Odpouštíme všem, kdo se přímo pasou na všem, co děláme.

Odpouštíme těm, kdo nás zklamali.

Odpouštíme těm, na koho jsme spoléhali, a dočkali se zrady.

Odpouštíme těm, kdo nám byli nejblíž, a už nechtějí.

Odpouštíme těm, kdo nám skutečně ublížili.

Odpouštíme jedněm i druhým - jsou to tak velká slova, Pane, a vůbec se neříkají snadno.

A taky se modlíme za to, aby zase nám odpustili všichni ti, kteří na naše slova a skuty vůbec nevzpomínají rádi.

V tiché modlitbě ti každý z nás předkládáme, co nás nejvíc tíží...

       Obracíme se k tobě zpěvem společné modlitby:

EZ 583 (Otče náš...)

 

Milí přátelé, sestry a bratři,

kdokoli vyznáváte víru v Krista, kdo prosíte o Boží odpuštění a odpouštíte svým bližním, nepochybujte, že máte skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Vše je zakryto smrtí Kristovou.

 

Ustanovení:

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, poděkoval, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku.

       Po večeři vzal kalich a řekl: To je kalich nové smlouvy zpečetěné mou krví. To čiňte, kdykoli z něj budete pít, na mou památku.

       Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Nikdo z nás není hoden, Pane, abys vešel pod jeho střechu, ale stačí jen tvé slovo, a duše bude uzdravena.

 

Propuštění:

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných! Každý ať se raduje ze svého tvůrce, ať tanečním rejem chválí jeho jméno: Hospodin má ve svém lidu zalíbení, a tak ať všichni věrní ať jásají v slávě. Haleluja

 

Modlitba po přijímání:

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

Provinili jsme se, Bože, a přece jsi nás pozval na svou hostinu - co bychom k tomu mohli ještě dodat? Jen svůj dík.

Zachraň, Hospodine, svůj lid a dopřej mu, aby vzdával chválu tvému jménu. Amen.

 

Nový rok

 

Úvod:

V naší časnosti si nyní chceme společně připomenout neopakovatelný čas Božího navštívení. Bůh přichází mezi nás. Setkává se s námi u chleba a vína a sděluje nám: Milost vám a pokoj nyní i navěky.

 

Vyznání a zvěstování milosti:

Boží dílo se před člověkem v čase otvírá. Boží prsty jsou skryty ve vzniku tohoto světa a ruka Boží ho provází. Kdo má oči, ten vidí. Neláme na lidským pomíjivým časem hůl a přijímá ho jako dar Boží. Který byl, je a bude trvat.

Tento čas otvírá člověku cestu k zítřku. A každý nový den ukazuje člověku smysl jeho bytí. Hle, nový den, nová naděje, nový rok, nová láska, (to všechno před člověkem leží jako nový nepopsaný list papíru a člověk jako by měl v ruce tužku… Bůh pak velikánskou gumu, se kterou lidské výtvory dokáže uvádět v lepší obraz o lidském světě s Bohem.)

V lidské pomíjivé časnosti se člověku otevírá průzor času Božího. Boží čas se pak může stát lidským teď.

 

Kristus potěšuje: Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných, mně jste učinili. Tedy vítejte, spravedliví, v čase Boží věčnosti.

 

V oslavě Večeře Páně jsme spojeni se všemi křesťany, vyznejme tedy svou víru slovy Apoštolského vyznání.

Věřím v Boha…

 

Ustanovení:

Bože náš, ty ses vzdal moci, když jsi nám poslal svého Syna jako souputníka v našich bolestech a každodenních úkolech.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa,

poznal nedostatek,

naučil nás tebe chválit

neukázal se nám jako mocipán

ale posadil se k našemu stolu

pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb

 

pozdvihnul nesrovnatelný kalich

a svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

 

Ve chvíli, kdy podstupoval utrpení

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které je za vás vydáno

 

Tak i s vínem říkal:

Toto je má krev, která je za vás prolita

kdykoli budete z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

 

Pane, náš Otče, chléb a víno z tohoto stolu, nás vede k přemýšlení o tvém Synu: on rozdával chléb a víno a také sám sebe vydal. Chceme dnes podle svých sil činit to, co činil on. I pro ten dnešní chléb jsme pracovali a vynaložili nemálo sil. Děkujeme, že z tvé ruky smíme přijímat stále nový život a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil. Pro tvého syna, Pána našeho Ježíše Krista.

 

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

 

K této prosbě se připojujeme ve společné modlitbě Páně: Otče náš…

 

Pozvání:

Hle, hostina je připravena, chléb a víno rukou člověka přichystané, stávají se tvými hostiteli u stolu Páně.

Hle, chléb a víno, společenství, radost, pokoj a láska, čas Boží přízně pro člověka…

 

To vše je tu nachystáno pro tebe, ať si veliký či malý, dospělý či dítě. Vždyť Kristus nás zve: Pojďte ke mně všichni…

 

Propuštění

Kristus praví: Pokoj vám, čas Božího navštívení je blízko, možná již zde, inu oči mějte otevřené, uši dokořán, ruce připravené… Jděte v pokoji.

 

Velikonoce

 

Úvod:

Ve víře jsme přijali, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben, byl vzkříšen třetího dne a ukázal se Petrovi, Dvanácti a dalším a dalším a nakonec se ukázal i nám. Bůh je zde s námi.

 

Vyznání a zvěstování milosti:

Vyprávění o prázdném hrobu člověku otevírá poselství o tom, že život nekončí tam, kde lidské oči i rozum přestávají chápat a vnímat. Před člověkem je naděje, s Kristem a v Kristu, naděje života, cesty dál. Bereš-li vážně toto poselství, vyznej to hlasitým Ano.

 

Nová cesta něco znamená, může proměnit náš život, změnit to, na co si člověk zatím sám netroufal. Teď už není sám, ani v utrpení ani v rados­ti. Bereš-li vážně, že Kristus je i dnes přítomen ve tvém životě, vyznej to hlasitým: Ano.

 

S pokorným vědomím ať člověk vyznává. Odpuštění, které mu otevírá nové dveře, po něm žádá, aby dal vstoupit i všem ostatním. Není lehké odpustit. Člověk neví, jak odpuštění vlastně funguje. Ale člověk má mít dobrou vůli odpuštění prosadit. Pro druhého, pro sebe, před druhým, před sebou i před Bohem. Bereš-li vážně smysl odpuštění, pro sebe i pro druhé, a chceš-li mít dobrou vůli dopouštět, vyznej to hlasitým: Ano.

 

V tomto společenství i před Bohem, veřejně vyznáváme svou víru, naději i ochotu k odpuštění. A společně prosíme našeho Pán, aby nás v této víře, naději a ochotě posiloval. Do jeho rukou sliby vložené, volají nás k důslednosti, do jeho rukou sliby vložené, otevírají k nám cestu jeho milosrdenství.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi a daruj nám svůj pokoj. Amen

 

Ustanovení:

Pán Ježíš, tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte, jezte. Toto jest mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.

 

Tuto večeři si připomínáme, jak nám Pán přikázal, abychom byli v Duchu povzbuzeni v lásce a milosti, které nám Bůh daroval a kterým nás učil. Jak je psáno:

 

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

 

Pane, náš Otče, zveš nás k svému stolu, prostřenému chlebu a vínu, každého z nás, každý je vítán. Snad máme bolest a trápení, ale zde radost pramení. Vina, která tíží nás, společná hostina snímá zas. Co znamená ta hostina? Že pro nás něco nové začíná. Prosíme, Kriste, dej nám pokrm svůj a Duchem svým nás posiluj.

Společně se modleme, jak nás Ježíš učí: Otče náš…

 

Pozvání:

Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Pán.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.

Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám dává on sám.

 

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý či dítě, který upřímně vyznává, věří a má ochotu odpustit. Tak už nemeškejme, a radostně pojďme.

 

Propuštění: Čerpejte radost, milost a potěšení z Božího daru vzkříše­ní k životu. Jděte v pokoji. Amen

 

Svatodušní svátky

 

Úvod:

Bůh dává dech životu. Naplňuje život silou, ovívá osvěžením. Vlahým pohybem dává znát, že člověka provází. Svým Duchem daruje život skrze našeho Pána Ježíše Krista.

 

Vyznání a zvěstování milosti:

Nechejme se konejšit Duchem Božím a spolu s žalmistou vyznejme:

 

Žalm 143 4-8

Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.

Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.

Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.

Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.

 

Žalm 51, 12-16

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedl­nost.

 

Vyznáváte-li takto v duchu žalmistových slov, stvrďte to každý slovy: Duch Boží dává život.

I já spolu s apoštoly i vámi vyznávám, že Duch Boží dává život.

(Varianta: zařadit odpověď po každém z žalmů, popř. vypustit doslov předsedajícího)

 

Směle pak přijměte slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou.

 

Ustanovení:

Připomínáme si, co Bůh pro člověka vykonal. Vzdáváme Bohu chválu, slavíme Kristovu památku, jak nám přikázal:

 

Pán Ježíš, tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte, jezte. Toto jest mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.

 

Pokorně tě prosíme, sešli svého Ducha, aby zde byl s námi, i s dary chleba a vína, které před tebe předkládáme. Chléb a víno, který lámeme a pijeme, ať je nám společenstvím s Bohem v Boží milosti.

 

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

 

Ve společné modlitbě Páně vyznáváme: Otče náš…

 

Pozvání:

Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

 

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme, a radostně pojďme.

 

Propuštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Amen

 

 

 

 

Svatodušní (nebo jindy)

 

Úvod:

Dnes chceme slavit hostinu. Sdílet chléb a kalich, který pro nás Kristus nachystal. Připravme se na okamžik, kdy se před námi otevírá brána milosti Boží.

 

Vyznání a zvěstování milosti:

Člověk je hříšný… Nese si životem mnoho chyb a vin. Mnoho toho mohl udělat lépe. Kristus však přišel, aby hříšné zachránil.

Člověk je prchlivý… Snadno sedne na lep kdejaké vábničce. Nemá mnoho trpělivosti a vytrvalosti ve víře. Kristus ovšem přišel, aby naši víru povzbudil.

Člověk je napravitelný… Dokáže odpustit. Musí k tomu ovšem najít sílu a vůli. Kristus přišel, aby takovou víru v člověku probudil.

(Lze zařadit: Beránku Boží…)

 

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

 

Ustanovení:

Chválíme tě věčný Bože.

Chválíme tvého jednorozeného Syna, který je obrazem tvé podstaty.

Chválíme svatého Ducha, který spojuje k jednotě v lásce.

Děkujeme ti, že jsi stvořil nebe i zemi a nás jsi učinil k tvému obrazu.

Děkujeme ti za tvou shovívavost a trpělivost, s kterou snášíš nás hříšníky.

Především ti však děkujeme za tvé smilování v Ježíši Kristu, tvém Synu:

Poslal jsi ho v našem těle,

aby nás vykoupil z hříchu a smrti,

a navrátil nás k tobě.

       My také přijali, co nám naši předchůdci ve jménu Krista odevzdali:

Pán Ježíš Kristus, v noci, kdy byl zrazen,

vzal chléb, vzdal ti díky,

lámal jej a dával učedníkům se slovy:

Vezměte a jezte, to je moje tělo, které se za vás vydává.

To čiňte na mou památku.

Stejně tak vzal po večeři kalich, vzdal díky a dával jim se slovy:

Vezměte a pijte z toho všichni, tento kalich je nová smlouva v mé krvi,

která se pro vás vylévá na odpuštění hříchů.

To čiňte, kdykoli pijete, na mou památku.

       Proto si před tebou, nebeský Otče, připomínáme tvého Syna, jeho utrpení a smrt.

 

Svým křížem vykoupil svět.

Oslavujeme jeho vzkříšení a nanebevstoupení.

Zastává se nás neustále před tebou

svou dostatečnou obětí těla a krve.

Jemu je dána všechna moc na nebi a na zemi.

Vyznáváme jeho přítomnost v této svaté hostině.

Zve nás ke svému stolu

a přichází k nám pod podobou chleba a vína.

Přijď i k nám Pane Ježíši.

Prosíme tě:

Naplň nás svým Duchem,

posvěť tyto dary, které přijímáme z tvé ruky,

chléb života a kalich spásy.

Sešli svého Ducha a obnov tvář země.

Pamatuj na svou církev zde a na všech místech.

Daruj jí jednotu a pokoj.

Shromáždi všechno, co jsi vyvolil,

z končin země v jediný svatý lid.

Smiluj se nade všemi zesnulými bratřími a sestrami.

Shromáždi nás k nebeské hostině tvého Syna

a naplň své království navěky.

Společně k tobě voláme: Otče náš…

 

Pozvání:

Blahoslaveni, kdo jsou povoláni k hostině Beránkově. Každého zve k svému stolu Kristus Pán.

 

Propuštění:

Posilněni ve víře, neste evangelium slovem i skutkem do světa a jděte v pokoji.