Žalm 123

Se žalmistou jsme se radovali, že jsme byli v Jeruzalémě (a my v neděli ve shromáždění Božího lidu). Ale neděli vystřídal už všední den, sváteční veselí je pryč a my jsme opět uprostřed všelijakých konfliktů, které mezi námi tak snadno vznikají. Už jsme slyšeli v Ž 120, jak se chovat k těm, kteří pomlouvají, jejichž jazyk je záludný, protože jejich rty jsou lstivé. Jistě je možno vracet stejnou zbraní. Naštvat se a když mě někdo ublížil, ublížit také jemu. Je to jako když hrajete stolní tenis a protihráč smečuje. Můžete mu jeho ránu vrátit ještě prudším smečem, tzv. kon¬tradrivem. Žalmista to nedělá. Spolehl na Hospodina, ví, že mu zjedná právo. „Mně patří pomsta a já odplatím, praví Pán,“ tak nás upozorňuje apoštol Pavel ( Řím 12,19).
Co tedy dělat? Poutník je daleko od Jeruzaléma, žije v diaspoře, tam, kde lidé nesdílejí jeho víru. Naopak je přehlížen, zlehčován. Vždyť i takoví jsou lidé. Nijak se nevzrušují pro pravdu a spravedlnost, neza-jímá je, že druhým ubližují. Žalmista v takové chvíli zvedá své oči k Hospodinu, jenž v nebesích trůní. Jeho zrak hledí k Bohu, k Pánu, jemuž důvěřuje. „Hle oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje (v.2.).“
A tak prosba smiluj se nad námi je prosbou, aby Hospodin se už nevy-držel jenom dívat na posměch sebejistých a pohrdání pyšných, aby za-kročil a vytrhl nás z naší neblahé situace. Bůh tak činí a my prožíváme jeho nové spasení, vysvobození. Dívejte se na ruce svého pána, jak to dělali v tehdejší společnosti služebníci. Naším Pánem je Ježíš Kristus. Díváme se na to, jak v takových chvílích jednal on. Třtinu nalomenou nedolomil a len, který už jen kouřil, neuhasil. Přišel, aby vysvobodil člověka, když se mu druzí smějí a pohrdají jím. Přišel, aby i ty pyšné zbavil jejich deformace, kdy nedovedou lidsky jednat, neznají své meze a jsou v zajetí démona pýchy a přezírání.
Pán Bůh má člověka rád. Zasahuje tam, kde se lidem ubližuje. Tehdy se ubližuje i jemu. My dnes víme ještě víc o Boží ruce, ke které hledí žalmista. Víme o tom, jak se přiblížila k nám, jak se stala láskou, která se za nás obětovala na kříži, aby ti pyšní a zatvrzelí zpokorněli a mohli se stát bližními. Není většího humanisty na světě, než Bůh, který se v Ježíši Kristu stal člověkem a nic lidského mu není cizí. Vždyť Ježíš se přece na kříži zastává i jednoho z lot¬rů, když u něho uviděl lítost. Prosil svého Otce, aby odpustil všem, kteří ho přivedli na kříž, neboť nevěděli, co činí. Můžeme a máme se dívat na ruku našeho mistra Ježíše Krista a naše duše nepropadne myš¬lenkám na odplatu.

Děkujeme, Pane Ježíši Kriste, za to že nám ukazuješ, jak má láska pře-vahu nad nenávistí, jak může měnit ty, kteří nám ubližují, jak platí na tvrdá slova a vyráží zbraně z rukou našich protivníků. Smiluj se nad námi a dej, ať se nechceme mstít. Ani my nejsme bez chyb, i při nás přece nacházíš dost falešné sebejistoty a pýchy, protivné stejně lidem jako i tobě. Uč nás být pokornými učedníky, kteří se dívají na tvé ruce, stále napřažené k pomoci každému člověku.
Amen