Iz 5, 1-7 Píseň o vinici

1. První reakce
☞ Jak to krásně začalo a děsně končí, co s tím vzhledem k posluchačům?
☞ Týká se to Izraele…
☞ Ale proč je to tedy text pro církev?
☞ Krásná píseň o tom, kolik péče věnuje milý vinici - je nám vůbec jas-né, co všechno vinař pro vinici udělal?
☞ Místo dobrých plodů odporná pláňata - je to opravdu tak zlé? Je to kon¬statování nebo varování?
☞ Jak to, že ta vinařova péče nenese žádné plody? Není to taky jeho vi-na? Nedělal to špatně? To je naše obvyklá pochybnost a výtka vůči sobě samým - když naše práce nenese plody, je to asi naše vina
☞ Tady je vina na vinici samé, dostala všechno, co mohla, pak už je to na ní. Je špatná, nestojí za to, aby se jí někdo dál zabýval
☞ Vinař toho má dost, dává od toho ruce pryč, vinice vede vlastní život, pustne
☞ Nebezpečí, že to bude vyloženo proti Izraeli, jako by se to nás netýka-lo

2. Text
2.1. Poznámky k jednotlivým výrazům

v 2: vauB' – nedozrálý hrozen; ničemné, zapáchající věci

v. 4: [:WDôm; - proč (často jako námitka, řečnicky, expresivně)

v. 5: [dy – (hifíl) – dát vědět, prohlásit – vinař vyhlašuje, jak to bude s vinicí dál

v. 6.: ht'B' – spoušť, konec, destrukce

v. 7: jP'v.mi – soud, rozsuzování, právo, právní jednání
xP'f.mi – bezpráví, prolévání krve (slovní hříčka – místo miš¬pat – hle – mispa, místo soudu bezpráví)
hq'd'c. – spravedlnost
hq'['c. – křik (který se rozléhá ze Sodomy Gn 18,21, křik Ezaua, když přišel o požehnání Gn 27,34, křik v Egyptě po poslední ráně Ex 11,16), zase slovní hříčka – cdaka – caka

2.2. Kontext
následuje šesteré „běda“, píseň jako úvod

2.3. Komentář
v.1: vinice (vinná réva) – obraz pro Hospodinův lid – Ž 80, 9-12. je na svahu - je vidět, stejně jako Boží lid, jako církev je vidět.

v.2: zkypřil ji – aby jeho lidi mohli zapustit kořeny hluboko, čerpat živi-ny, sílu.
Odstranil kameny – aby měli prostor pro růst. Vysadil ušlechtilou révu – dává vinici to nejlepší.
Vinař myslí na dlouhodobé použití vinice – staví strážní věž (ne jen stánky stavěné na období žně), staví lis – očekává úrodu. (Boží lid bý-vá lisován, těžké doby přicházejí, lis vydá dobrý užitek, dobré víno, to se očekává. Když církev projde lisem, vydá teprve užitek.)
Velké zklamání – plané ovoce – to je šok, nečekané, neslýchané

v.3: Slovo si bere sám vlastník vinice: sami rozhodněte spor mezi milým a vinicí
Žalobce je vlastník vinice, obžalovaná je vinice, soudcem jsou pří-tomní mužové.
Budou muset odsoudit sami sebe.

v.4: co zanedbal? Je jasné, že udělal všechno.
v.5: „odstraním, pobořím, udělám spoušť“ – zkáza není Hospodinova po-msta, ale důsledek nedůvěry, odpadnutí, nezodpovědnosti lidí před Bohem
Pobořím zídky – nebude rozdíl mezi ní a vnějším světem

v.6: vinice nebude mít dál péči vinaře, nechá ji spustnout. Lid bude vydán napospas nepřátelům (Jr 12,9nn)
Rozkáže mrakům a dešti – je jasné, že vlastník vinice není nikdo jiný než Hospodin (Ž 147,8; 104,3; Jb 37,12n)

v.7: odhaluje, že jde o podobenství.
Hospodinův lid nesplnil jeho očekávání, místo práva prolévání krve, místo spravedlnosti křik utiskovaných (Ex 22,22; Jb 34,28)
Právo a spravedlnost – život víry sz lidí není orientován jen na vnitřní stav, vlastní náboženské zkušenosti, ale zahrnuje i zájem o bližního, cizince, vdovy a sirotky. Hospodin čeká jako odpověď své vinice, jako její ovoce právo a spravedlnost, místo toho vidí bezpráví a slyší křik.

3. Teologická témata
- souvislost spravedlnosti a práva se životem víry

- adresáti písničky jsou „obyvatelé Jeruzaléma a muži judští” – tedy vedou-cí, „elita“ Božího lidu, ti, kdo určují směr. Píseň je určena těm, kdo moc dobře vědí, o co má jít, ne těm, kdo se jen tak tak orientují, na které někdy ukazujeme prstem - to oni nevědí, ten „zlý nevědoucí svět“. Právě ti, kdo vědí a vedou, mají odpovědnost za duchovní a společenskou krizi Izraele (církve, sboru).

- jaké jsou příčiny zlé situace? Že Bůh opustil svůj lid? A nebo že lid pohr-dl veškerou Boží péčí? Odpovědnost za situaci je na nás.

4. Podněty pro kázání

- proč písnička – upoutá pozornost, možnost expresivního vyjádření, krás-ný začátek, otázka Co? Proč? Jak to? Pak najednou šok z toho, co se s vinicí stane.

- vinař se nesmírně nadřel, než připravil všechny podmínky pro to, aby vi-nice nesla pořádné plody (vybral úrodný svah, atd. nepracoval nahodile, ale s rozmyslem).
Krásná píseň o tom, kolik péče věnuje milý vinici – kolik péče věnuje Hospodin svému lidu, nadřel se s ním, tolikrát ukázal svou blízkost, lásku, ale taky cestu, směrnice, aby lidi nepadali do příkopů, ale šli po slušné cestě

- zklamání – Bůh je zklamán. Není mu to jedno, kam se jeho lidi řítí. Hněv. Zklamání a hněv patří k sobě, když něčemu z lásky věnuji péči a nic z toho není, to bolí.
Všechna péče se zdá být k ničemu, odporná pláňata, proti očekávání místo pěkných plodů, místo poslušnosti, odpovědnosti chaos, svévole, všelijak rozbité vztahy. A vždycky to odnesou ti slabší, na ty právě pamatuje Hos-podinovo právo a spravedlnost.
Kdo chce žít bez Boha, připravuje se o dobrý, plodný život, připravuje se o život.
Hospodin toho má dost, dává od toho – na čas – ruce pryč, lidi si vedou život sami podle sebe, pak to podle toho vypadá

- ptá se, kde je vina? Proč se to stalo? Už nám začíná docházet, že ta píseň je o Bohu a o jeho lidu. Přesněji - o Bohu a o nás. Není to příjemné na po-slech. Čeká odpověď od nás. MY jsme tázáni. Pak si dá odpověď sám

- Co se stalo? Bůh dal všechno. S velikou láskou dal život, prostor, svět. Dal tolik darů, abychom mohli život dobře žít. Nabídl svou péči a blízkost. Uká¬zal hranice, aby bylo jasné, kde je pro život bezpečný prostor.
Jak je možné, že naše odpověď na jeho péči je nijaká, malá, kyselá, nejed-lá? Jak to, že jsme ho tolik zklamali? Kdo za to může?
- nebezpečí, že si řekneme, tak to platí pro Izrael, my jsme lepší. Cítíme se být spravedlivými a za stav naší vinice může přece komunismus, sekulari-zace, technika a kdo ví, co ještě. Izaiáš říká – ne, VY máte odpovědnost.
Není to příjemné, můžeme se cítit dotčeni. Co jsme pro víru zkusili. Koli-krát jsme se svou vírou vypadali před ostatními jako blázni z jiné doby. A teď máme poslouchat takové výčitky?

- přijmout to jako výhybku v myšlení. Opačný pohled na věc. Někdy zlostně obviňujeme Boha, že kdyby existoval, pak by to či ono nebylo. Bombardujeme ho otázkami, jak to že dopustil…

- Tady to jde v protisměru, otázka přichází od Boha k nám. Na tobě je teď člověče řada. Ty máš vše dobré k dispozici, jak to, že žádné ovoce není? Tedy – za to, jaké ovoce neseme, za to Bůh nemůže. On dává vše, co po-třebujeme, aby mohlo vyrůst dobré. Za kvalitu ovoce můžeme my. Tedy i za stav světa, vztahů, prostředí kolem nás.
Bůh se nás tou písní ptá – kde je tvoje odpovědnost, člověče? Všechno jsem ti dal. Co jsi s tím udělal?

- píseň může přivést k osvobodivému poznání, že za mnohé prostě může-me sami. To poznání nás osvobozuje od pocitu, že jsme obětí všeho okolo, že vlastně nic nemůžeme.
Můžeme mnoho, Bůh nás vybavil dostatečně, i když každého jinak. Máme možnost něco dělat

- Bůh se hněvá a nečeká na výmluvy. Jedná. Dobrá vinice, zahrnutá Boží-mi dary, péčí a láskou, vybavená k dobrému a plodnému životu bude zničena.
Tak to dopadne, když pohrdneme Boží přízní. Když odmítneme jeho ži-votodárnou péči. To jeho okopávání a kypření a zalévání. Když ho přesta-neme brát vážně.
Plevel začne prorůstat tím, co bylo dobré. Zakryje hranice a vnese chaos.
Stále to hrozí. Vinu za krize pak hledáme mimo sebe.

- co se dá dělat, když vyslechneme takovou píseň? Utéct? Odejít, vzdát to, nemá to cenu, nebo se vracet ke kořenům, zpátky na vinici, hledat znovu zasazení

- Co je to dobré ovoce? Právo (soud) a spravedlnost. Obojí těsně souvisí s milosrdenstvím, s Božím pokojem. Spravedlnost vysvobozuje. Smutného vytahuje z úzkosti, nuzného z bídy, poníženému dává důstojnost. Dává pros¬tor k životu.