Lk 11, 5-13: O vyslyšení proseb (neděle Rogate)

1. První reakce
• já bych s takovou prosbou asi ani k příteli nešla
• dá se Pán Bůh umluvit, umořit prosbami?
• Bůh přeci neodpovídá pokaždé, když prosím, co s tím, když se zdá, že
neslyší?
• proč si občas myslíme, že zlé je od Boha, když nás by ani nenapadlo
nějak ublížit svým dětem? Být Božím dítětem, to přeci má svou váhu.

2. Text
2.1. Poznámky k některým výrazům
v. 5-8: má dubletu – Lk 18, 1-8
v. 7: neobtěžuj mne – kraličtí překládají: nečiň mi nevole
v. 8: pravím vám uvozuje něco důležitého, co se chystá Ježíš říci,
podobně je to i ve v. 9.
neodbytnost - kraličtí překládají: nezbednost
v. 9: pasivum – opisuje se tak nevyslovené Boží jméno, Bůh dává…
v. 11: kraličtí stejně jako Mt 7,9 přidávají ještě kámen a chléb
v.12: škorpion – nejnebezpečnější zvíře, prudce jedovatý, ve stočeném
stavu připomíná vejce
v.13: dobré dary – Boží dary, které směřují ke spáse – Lk 1,53 nebo Řím
10,15
Ducha svatého – Mt 7,11 má dá dobré – Lk odkazuje k přicházející
spáse, k Bohu

2.2. Kontext
Je zde jasný kontext modlitby Páně, kterou 11. kapitola začíná, a přechází
se od modlitby samé k odvaze modlit se a k vyslyšení proseb.
Širší kontext pracuje s rysy pravého učednictví, což je podle Lukáše láska
k bližnímu (Lk 10, 25-37) a naslouchání Ježíšovu Slovu (Lk 10, 38-42) a
následuje modlitba, především prosebná. Celé tema pak uzavírá Lk 11,13
– příslib daru Ducha Svatého.

21

2.3. Komentář
v. 5-8:
Podobenství o prosícím příteli. Podobenství usuzuje na vyprávěném
příběhu z menšího na větší. Ne z přátelství, ale kvůli vytrvalému
obtěžování nakonec půjčí tři chleby. Jestliže tedy i lidé, bez ohledu na
momentální motivaci, si dovedou takto pomoci, tím spíš pomůže prosícím
lidem Bůh.
Ježíš klade v podstatě řečnickou otázku – Dovedete si představit, že
byste přítele odmítli? – v tehdejší době by bylo odmítnutí jen velmi těžko
představitelné. Hostu, zvláště když byl na cestách, se slušelo něco podat,
byť to bylo o půlnoci a stejně tak prosbě přítele bylo potřeba vyhovět, byť
to bylo o půlnoci.
Stejně samozřejmá je pak i prosebná modlitba, podobenství k ní
dodává odvahu.

v. 9,10:
Tyto verše mají paralelu v Mt 7, 7-8.
Vnitřně výrok souvisí s blahoslavenstvími, kterými začíná u Lukáše
kázání na místě polním Lk 6,20nn a u Matouše kázání na hoře Mt 5,3nn.
Výrok nerozebírá jednotlivé prosby, ale mluví o hledání a nalézání Božího
království – dobrých věcí, Božích darů. Cestu je možné najít, jen je ji
potřeba hledat. Po výzvě k vytrvalé prosbě a klepání, přichází zaslíbení –
dostanete, naleznete, bude vám otevřeno.
Každý kdo prosí, kdo hledá, kdo tluče, dostane, najde a bude mu
otevřeno. Není zde každý, kdo si to zaslouží, ale opravdu každý.
Předpokladem je prosit, hledat a tlouct.

v. 11-13:
Paralela Mt 7, 9-11. Ani v rodině, ve vztahu otec a syn, se nedávají
nebezpečné věci. Lk vynechává kámen místo chleba, snad aby zdůraznil
to zlo, které představuje had a škorpion.
Verše lze chápat jako racionální argument k tomu, že Bůh slyší,
vyslyší a odpovídá – I vy dokážete vyhovět svým dětem – přesto, že jste
docela obyčejní (špatní) rodiče, děti svých (špatných) rodičů. Tím spíš to
můžete čekat od Boha, který je dobrý. Bůh dává – dobré dary – podle Mt,

22

Lk dotahuje vše dál a mluví o Duchu svatém, jako o garantu všeho
dobrého, ukazuje dál, až ke spáse a Božímu království. Boží dary jsou
větší a lepší, než si dovedeme představit, vedou do společenství s Ním.

3. Teologická témata
• neustálá modlitba, odvaha k prosbám
• modlitby nevyslyšené nebo spíš nevyslyšené podle našich přání?
• dobrý Bůh a špatný člověk?
• výhled k příchodu Božího království, ke spáse pro nás připravené, naděje
• Boží dary – dar Ducha svatého

4. Podněty pro kázání
• Možnosti k prvnímu čtení:
Gn 18, 16-33 Abrahamova prosba za Sodomu
Gn 32, 23-33 Jákobův zápas u potoka Jabok a prosba o požehnání

• Prosby mezi námi lidmi, často spíš nahrazovány žádostmi, nároky a
předpokladem, že když já tobě, tak ty mně. Opravdových proseb ubývá,
rádi zvládáme všechno sami, nechceme se o nic nikoho prosit, neradi si
necháváme od někoho pomáhat – závazek.

• Prosby a modlitby k Bohu – možnost pro otevřený rozhovor, vztah Já a
Ty, důvěra, mohu si dovolit prosit, mohu ukázat svou slabost, nebude to
použito proti mně.

• Prosby dětí, děti prosí často, učíme je to, často také škemrají a prosí „bez
ustání“. Dáváme a vyslýcháme, ale tak, abychom neublížili, někdy by jim
jejich vlastní prosba, kdyby se uskutečnila, ublížila.

• Nevyslyšené prosby – otázka, zda my vždy dohlédneme, kam naše
prosba vede, otázka jak jsou naše prosby slyšeny a vyslýchány, nemusí to
být hned a nemusí to odpovídat našim představám.

• Dorothy C. Wilson popisuje osudy indické lékařky Mary Verghese, která
po autobusové nehodě ochrnula, a kniha se jmenuje podle její jedné

věty : „Prosila jsem o nohy – a On mi dal křídla.“-

• Příchod Božího království – otázka čekání na něj a modliteb, směřujících
k němu. To dobré, co Bůh dává v plnosti, dává v Duchu Svatém. Duch
Svatý se nám tak stává průvodcem, ujištěním, že Bůh naše modlitby slyší.

• Bůh je ale zároveň úplně jiný, než jak si ho představujeme a jedná také
jinak, než jak bychom jednali my. V knize Chatrč, od Paula Younga se
hlavní postava Mackenzie setkává po velké tragedii s Bohem a dlouho
s ním hovoří a v jejich rozhovoru dojde i na to, jak si lidé Boha
představují:
„Potíž je v tom, že spousta lidí se pokouší přiblížit chápání toho, kdo jsem,
tak, že si vezmou nejlepší verzi svého já, umocní ji na entou, započítají do
toho všechno dobro, jaké si dokážou představit, což obvykle není moc, a
tohle potom nazývají Bohem. A přestože to může vypadat jako bohulibé
úsilí, pravdou je, že to zdaleka nevystihuje, kdo opravdu jsem. Já nejsem
pouze nejlepší verze vás, jakou si dovedete představit. Jsem daleko víc než
to, převyšuju a přesahuju všechno, co si můžete přát nebo myslet.“

• Modlitby a prosby starozákonních svědků – Abraham, Jákob….Job – to
jsou modlitby, které mohou být důležité i pro nás, jako ukázaná cesta, jak
se modlit, i jako posila pro těžké chvíle v životě, kdy sami nevíme jak dál
a máme pocit, že Bůh neodpovídá.• Bůh stojí o kontakt s námi, na nás je,
zda dokážeme prosit, hledat a tlouct, Bůh je připraven se svou náručí plnou
lásky ( Lk 15, 11-32), je s námi i v našich modlitbách (Řím 8, 26n).

• Dostáváme víc, než v modlitbách žádáme. Bůh nás nemiluje o nic méně,
než my milujeme své děti, naopak, miluje nás mnohem víc.

• Modlitba směřuje až k velikonočním událostem, k Ježíšově modlitbě
v Getsemane, i k odpuštění, které pro nás s křížem přichází. V Ježíšově
ukřižování a vzkříšení je naděje, kterou můžeme vzít za svou, do všech
životních situací.

• Přesto Bůh není automat na modlitby, vhodíme modlitbu a dole vypadne
výsledek. Bůh od nás čeká důvěru, i ve chvílích, kdy je pro nás Boží
odpověď nečitelná.