Mk 1,16-20 Povolání učedníků

1. První reakce
☞ Kým se začíná? Plebs. Může to být hodně lákavá nabídka (rybář je v nadřazeném postavení, i když třeba ve smyslu pomoci)
☞ Okamžitost uposlechnutí výzvy - opravdu to tak je? Skutečně všechno opustili? Takhle radikálně to šlo snad jen tenkrát (entuziasté?). Trochu to připomíná příručku pro sektáře: budoucí učedníci jsou vytrženi z dosavadního kontextu.
☞ Do církve jsme povoláni, neuspokojujeme své potřeby. Jde tu spíš o povolání do církve, nebo do úřadu?
☞ "Učiním z vás rybáře lidí" - z této věty se stala omšelá nepěkná fráze. “Rybáři lidí” - lovení dušiček, evangelizace? Na jakou návnadu se asi lidi chytají? Povolání k lidem je opak soustředěnosti na sebe (Gnose - mystická cesta k dosažení dokonalosti a vytržení z tohoto ‚zlého‘ světa.)
☞ Otcové se obvykle pro víru neopouštějí, spíše naopak se opouští víra otců
☞ Nešťastní faráři, kteří se opravují a babrají v sítích

2. Text
2.1. Poznámky k některým výrazům
v. 16 - αλιεις - rybáři - neodvozeno od ryby, ale od soli, "solňáci", "slanečkáři" (stejně tak "námořník"), svázanost zaměstnání s živlem
v. 17 - lépe "učiním, abyste se stali (že se stanete) rybáři lidí" (nabourání rychlosti a jednoduchosti běhu příběhu)
v. 18 - ηκολουθησαν - aorist, dokonavě: dali se do následování (vyrazili za ním, přidali se k němu)
v.20 - απηλθον, narozdíl od v.18 kde je αλουθειν - vyjádřeno jednou civilně, jednou teologicky - klišé jsou trochu nabourána

2.2. Kontext
v.14-15 - počátek Ježíšovy činnosti, Galilea, kázání evangelia Božího, programové prohlášení k Markovu evangeliu, trochu to
vysvětluje naléhavost, s jakou se všechno děje

v.21nn - den v Kafarnaum
- čtyři učedníci často pohromadě (pak jen tři, nakonec jen Petr a ti dva zvlášť), učednické jádro
- poprvé se objevují učedníci
- všechno, co Ježíš odnynějška dělá, se děje s učedníky
- "přecházení" - Ježíš přišel do Galileje (v.14), prochází kolem Galilejského moře (v.16), přijdou do Kafarnaum (v.21)
- Jr 16,14-18 - shromáždění lidu Izraelského ze všech končin; rybáři shromažďují
- Ez 47,9-11- eschatologický kontext, životodárný potok z chrámového pramene se vlévá do Pustého moře a ozdravuje jej, takže tam mohou žít mnohé ryby a budou tam rybáři.

- v.29 - Ježíš jde do Šimonova a Ondřejova domu – nevzdali se všeho majetku

2.3. Komentář:
v.16
- moře - obživa, ale i místo smrti. Co to znamená, že první Ježíšova slova se ozývají na břehu moře?
- vymezení proti Janovi - za ním se chodilo do Judska, Ježíš jde do Galileje za lidmi
- Galilea - náboženská periferie
- rybáři nábožensky a sociálně nic moc (vybírají ze svých sítí čisté i nečisté)
- (u Lk Ježíš vstoupí do jedné z Petrových lodí)
- Ježíš potkává první lidi v konkrétní situaci, při práci, závislé na moři a oslovuje je jménem
- Šimon a Ondřej - smíšená náboženská rodina (Ž + Ř)?
- Ježíšovo působení se odehrává CESTOU, na cestě. Kam ta cesta asi vede?
- břeh moře - religionistický “práh”, tj. místo přechodu mezi profánním a posvátným, mezi životem a smrtí (viz. křest – zemřít starému, utopit to a znovu se narodit novému životu)

v. 17
- "slanečkáři lidí" - sůl země (trochu to může souznít)
- změna zaměstnání - přesměrování od objektu moře (smrt, podsvětí) k lidem. Rybáři zůstávají.
- "učiním z vás rybáře..." - budoucí čas, s člověkem se něco stane, když ho Ježíš osloví; co z nich bude se uvidí až cestou
- povolání - vyzvání - zaslíbení = počátek Izraele, Abrahama...

v. 18
- odlišnost od rabínské tradice, kde žák diskutoval (učedníci neřeknou ani slovo) a kde si žák volil učitele
ευθυς - naléhavost, vyzývavost, eschatologická dimenze povolání
- uposlechnout znamená opustit dosavadní způsob obživy spojený s mořem, vyslání do budoucnosti

- následování není napodobování (šli za ním). Je to dynamičtější - motiv cesty a pozvání na cestu.
- k následování viz Bonhoeffer
- opustili sítě, ale měli stále domeček (sr. v. 29) - není to až tak sektářské
- v evangeliu Janově: když Ježíš zemře, tak jsou zase zpátky na lodi
- Ježíš "humanizuje" rybářské povolání (Nico ter Linden) - stejně tak Mojžíš (z pastýře se stává pastýř lidu ), Elíša (z oráče se stává oráč Izraele)

v. 19 - 20
¨- Jakub a Jan - podílníci rodinné firmy - jiná sociální vrstva (když ji opustili, stejně dál fungovala), opustili otce, ne firmu
- jde o základní nasměrování a svázanost: k moři nebo k Ježíšovi? K rodině nebo k Ježíšovi?
- jde o to, co se mně bezprostředně dotýká (moře, Ježíš)
- následování - pohyb za tím, kdo povolal
- opustit rodiče x jinde (Mk 7) - o rodiče se má pořádně starat, nejen dávat daň
- vzdávají se jistoty rodinného kruhu, ne rodiny (Nico ter Linden)
- přestat být vázán na jedinou možnou cestu, přesun autority (autorita není v zádech - s otcem za zády, ale přede mnou)

3. Teologická témata
a) povolání – nikoli zaměstnání, způsob obživy; skutečnost, že je někdo povolán – tři kroky pro naplnění:
1. příchod toho, kdo povolává;
2. vlastní zavolání, zvolání, promluva;
3. kladná odpověď (po)volaného

b) sestoupení Boží – Boží příchod k člověku v Ježíši, Ježíšovo chození za lidmi – evangelia jako velký cestopis o Ježíšově putování k lidem – procestoval celou Svatou zemi; důvod naší cesty za lidmi – Pavel (povolaný Ježíšem) jako dobrý učedník – naučit se chodit za lidmi s evangeliem, procestoval půl tehdy známého světa! – Boží sestoupení, příchod k lidem jako důvod misie

c) následování – viz Bonhoeffer?; nikoli kopírování, ale přijetí a svobodné, osobně podmíněné, rozvinutí; ve smyslu jít s někým – spolupodílet se, jít společně kus cesty, sdílet životní osudy, spolunést tíhu života i společnou radost: motiv společenství, které z následovníků vzniká
- následování – viz. nelehká úzká cesta; znamená praktikovat křesťanství – mít na mysli vždy člověka (rybáři lidí), i když s lidmi přímo nepracuji - nesobeckost

d) povolání k víře, ke křesťanství; tj. k životu jako cestě, úzké cestě za Kristem; na této cestě jsou různé ‚turistické‘ značky (směrovky – Desatero, Kázání na hoře, …)

e) ‚povolání‘ k sobě samému ~ od smrti (moře) k životu (lidé); od sebe (‚smrt‘) k druhým (život) - na této cestě člověk může nalézt sebe sama, svůj smysl; tím, že ze sebe vyjde a bude se orientovat na to nejnosnější (Krista), tak i sebe nalezne, sebe skutečného

f) malý Exodus – tj. stvoření světa, vyvedení ze země, která byla symbolem podsvětí, říše mrtvých; zároveň tedy stvoření člověka a také lidu božího. Abrahamovská pouť do země zaslíbené (jít za Kristem - země zaslíbená ~ Království Boží ~ kříž).

4. Dnešní pohled na tento text
a) Jako by ten text nahrával sektářskému způsobu oslovování lidí – zavolat, podmanit, ”teď jdi, opusť vše, co máš, práci, rodinu a následuj vůdce.” Lovit lidi – nalákat je na návnadu a pak chytit do sítě.

b) Vzbuzuje otázky po našem povolání, které většinou nebylo tak zřetelné a rozhodné. Je mé povolání méněcenné, když neznám jeho den a hodinu?, když to neproběhlo tak rychle a předpisově?
Příběh o povolání rybářů není normou pro naši víru. Je svědectvím o víře sloupů církve. Nezavazuje a nesvazuje, nýbrž inspiruje.

c) Je mé následování plnohodnotné, když spíš škobrtám a klopýtám? Když se rozmýšlím, kriticky vážím slova a činy druhého, dávám si načas? Když nechodím do sboru, když nepatřím do církve?
Co znamená konkrétně v mém každodenním životě následovat Ježíše Krista?

d) Jak nám dneska zní slovo “povolání”? S tím slovem se dnes většina lidí setká na dotazníku, kde se má vyplnit na řádek slovem “povolání” to, čím se živí. Jaké je jeho zaměstnání. A rozlišujeme mezi náročným povoláním, dobře či hůře placeným povoláním atd. Co by do takového dotazníku vyplnil Ondřej, bratr Šimona? Jaké je jeho povolání? K čemu byl povolán? Zajisté by tam mohl napsat: rybář. Ale také by tam klidně mohlo stát: rybář, apoštol či učedník Ježíše Krista. Vždyž o tom je náš příběh, jak byl za učedníka povolán. A nejen on, ale i další. A ani u těch čtyř jmen, která jsme dnes slyšeli, se to nezastavilo.

5. Podněty pro kázání
Odkud a koho Ježíš povolal, kam a k čemu? Neřeší se přitom, jak se to stalo, že opustili vše a odešli.
odkud: z Galileje (a vše co s tím souvisí) od moře, od práce;
koho: obyčejné lidi, spíše podprůměr, špinavé, i nábožensky;
kam: na cestu, k následování;
k čemu: k lidem, k lovení lidí – ne k lovení na návnadu, ale k vylovování lidí, co se topí, co potřebují pomoc
jak: neřeší se, je to tajemství, respektujme ho, můžeme se radovat, děkovat, ale netřeba snažit se do tajemství pronikat.

- Rybáři jsou zastiženi při práci, Ježíš nečeká na padla.
- Rybáři neopouštějí rodinné vztahy, nýbrž rodinné zázemí.
- Rybářům nejsou přislíbeny mystické zážitky, nýbrž poslání = smysl života.
- “Budou rybáři lidí. Už se nebudou každé ráno nešťastně probírat v roztrhaných sítích, jako faráři v řídnoucích kartotékách…”

- Následování neznamená nezodpovědně rozbourat svůj dosavadní život, ale důsledně se poměřovat Kristem v běžném životě – na pracovišti, ve škole, atd. Nejsme povoláni k dokonalosti, důležité je následovat, ne být v tom perfektní (viz. i učedníci často selhávají). Následovat znamená přijmout svůj díl odpovědnosti…
- Příběh úplně prvních křesťanů – ‚základu‘ církve. Jaká tato první církvička byla, jaká je dnes?
- Jsme schopni takto zrekonstruovat své vlastní povolání? Je povolání jednorázovou záležitostí nebo spíše symfonií – mnoha hlasů, mnoha způsobů, trvající v čase (i s pomlkami, klidnými i vzrušenějšími pasážemi?)
- Rybáři lidí: Chytit rybu do sítě a vylovit ji z moře na souš znamená ji zahubit. Chytit člověka a vytáhnout ho z moře (potopy!) na souš znamená jej zachránit! Což takhle povolat automechanika za opraváře lidských duší, zedníka za dělníka na Boží stavbu apod.?

6. Podněty pro bohoslužebné zpracování (liturgie)
Introit:
Ž 119,30n; Ž 130,1-2a; Ž 33,12.20-22; Ž 139,1-12
Čtení:
Jr 16,14-17(21); 1Kr 19,15-21; Ex 3,1-12; Gn 12,1-5; Oz 11,1-11
Poslání:
2Tes 2,13-17; 1Kor 1,26-31; Mk 16,15; Zj 3,7n. 10-13
Požehnání:
Ž 121,5-8
Písně:
EZ 500, 680, 692, 242, 425