Poutní písně

Se žalmistou jsme se radovali, že jsme byli v Jeruzalémě (a my v neděli ve shromáždění Božího lidu). Ale neděli vystřídal už všední den, sváteční veselí je pryč a my jsme opět uprostřed všelijakých konfliktů, které mezi námi tak snadno vznikají. Už jsme slyšeli v Ž 120, jak se chovat k těm, kteří pomlouvají, jejichž jazyk je záludný, protože jejich rty jsou lstivé. Jistě je možno vracet stejnou zbraní. Naštvat se a když mě někdo ublížil, ublížit také jemu. Je to jako když hrajete stolní tenis a protihráč smečuje. Můžete mu jeho ránu vrátit ještě prudším smečem, tzv. kon¬tradrivem.

Už jsme pověděli, že výzva k pouti do Jeruzaléma, „pojďme do domu Hospodinova“, vyvolávala velikou radost u těch, kteří nežili v Jeruzalémě a byli vzdáleni pravidelných bohoslužeb ve chrámu. Cesta do Hospodi-nova domu byla opravdu vyvrcholením celého roku. Na ni se věřící těšili víc než na cokoliv jiného. Poutníci se na cestě do Jeruzaléma navzájem povzbuzovali. „Pojďme do Jeruzaléma, do domu Hospodinova, nehleď-me na obtíže cesty, ať každý z nás dojde až do cíle.

Druhou část žalmu dobře známe jako požehnání, které udílejí naši faráři a farářky při nedělních bohoslužbách. Požehnání je slavnostní vyhlášení Boží ochrany. Žehnáním přitakáváme dobrým silám, které k nám přichá-zejí od Boha. Hospodinova moc je najednou slyšitelná a my se jí vírou můžeme chopit.V žalmu 121. jde o proklamaci jistoty víry, že Bůh chrání na cestě toho, kdo putuje do jeruzalémského chrá¬mu. Chrání toho, kdo vystupuje ze svých nížin a pozdvihuje své srdce k Hospodinu.

Žalmy 120-134 nesou zvláštní název. V naší ekumenické bibli jsou ozna-čeny jako poutní písně. Kraličtí je přeložili jako písně stupňů. Jde opravdu o písně, které se zpívaly při stoupání cestou do jeruzalémského chrámu, neboť Jeruzalém je geograficky vysoko položené místo v Palestině. Muselo se jít vzhůru, stoupat. Ale bible nemá na mysli geografii. Šlo o to, že vystupovat do Jeruzaléma znamenalo vystupoval z útrap všedního života, jít vzhůru k Hospodinu, jehož chrám je v Jeruzalémě. Poutník pozvedal tedy své srdce k Tomu, který dává smysl našemu životu.

„Kdyby sám Hospodin nebyl při nás,“ kde bychom dnes byli, řekne jistě nejeden z nás. Mnohokrát jsme prožili Boží záchranu vskutku „za pět minut dvanáct“! Tím víc Boží ochranu prožili a stále prožívají Židé, lid, který si Hospodin vybral, aby jako první národ na světě poznal Hos-podina. Tolikrát proti Izraeli povstali lidé a chtěli jej zničit, vyhladit ho z povrchu země. I my vyznáváme jako svůj veliký hřích, že jsme zcela falešně obviňovali všechny židy, celý ten lid izraelský z ukřižování Ježíše Krista.