Žalm 132

V Ž 132, který je z poutních písní nejdelší (18 veršů), si poutník zpří-tomňuje život krále Davida. Proto hned v 1. verši čteme: „Hospodi¬ne, rozpomeň se na Davida na veškerou jeho usilovnou péči.“ Tento žalm byl snad modlitbou izraelského krále nebo kněze při slavnosti posvěcení chrá¬mu. V žalmu je řeč o truhle smlouvy, o místě, kde bude umístěn tento viditelný symbol Hospodinovy přítomnosti. David, jak víme s velice trápí (v.3-5) nad tím, že sám už bydlí v královském paláci v Jeruzalémě, zatímco truhla smlouvy ještě není v Jeruzalémě, ale je kdesi na Jaar-ských polích (v.6). Nechce ani spát, dokud nenajde pro Hospodina místo k přebývání v Jeruzalémě. Udělal pro to sám velice mnoho tím, že vybojoval pro Boží lid toto město na Jebuzejcích (jeden ze sedmi pohan-ských národů v Palestině).
Ale král David, jak víme z Písma, není žádným mravním hrdinou, jak bychom si mohli myslet, když je o něm napsáno, že byl „krá¬lem podle srdce Božího.“ Byl jím proto, že byl ochoten činit pokání, když zhřešil. Však známe jeho kající žalm 51: „Smiluj se nade mnou, Bože, podle milosrdenství svého, podle množství slitování svých, shlaď přestoupení má” (Ž 51,3).
Činil pokání, když byl prorokem Nátanem usvědčen z ohavného hří-chu, že odloudil Uriáši Hetejskému jeho manželku Betsabé. A aby zakryl svůj hřích, ještě ho nechal padnout v boji. Dopustil se těžkého hříchu, pohoršil uvěřivšího Palestince, který byl vyznavačem Hospodina. Král David stejně jako před ním Jákob činil pokání. Stal se tak hrdinou po-kání, když se držel Hospodina, který se smilovává.
Proto ve druhé části žalmu od v.11. je řeč o Hospodinově přísaze Davidovi, že jeho potomci budou vládnout navěky (v.14). A to se skuteč-ně stalo Ze zajetí v Babyloně se vrátil jen jižní Juda a davidovské králov-ství bylo obnoveno. Z asyrského zajetí se z těch deseti kmenů severního izraelského království už nikdo nevrátil. To „na věky“ platí i dnes. Davi-dův potomek Ježíš Kristus přišel, aby jeho království spravedlnosti, pokoje a lásky už bylo na věky pevné a stálé.
Na hlavě toho pravého Davidovce, Mesiáše se bude třpytit čelenka (v.18), kdežto jeho nepřátelé poznají, co je to hanba (v.18). Ježíš je Mesi-ášem pro všechny lidi, pro zbožné i bezbožné. Žalm nás potěšuje, že navzdory všem zmatkům našeho světa, které jsou i v církvi, řídí všechno Hospodin k dobrému cíli, jímž je plnost jeho vlády v tomto světě. Není třeba klesat na mys¬li. Jen je třeba jako král David vědět o svých hříších. To nové Boží lidství se projevuje pokorou, a ne bezhříšností. Mesiáš Ježíš nepřichází na svět nikoho zničit. Pro všech¬ny je záchrana. Na straně jeho dosavadních nepřátel k ní vede jen zahanbení. (v.18).

Děkujeme ti. Pane Ježíši Kriste, že jsi vykonal to, co nebylo v našich silách. Přemohl jsi svou poslušností naši neposlušnost, Boží láskou jsi přemohl náš hřích. Naše jediná naděje je v tobě. Naše břemena neseš na svých ramenou. Jak bychom se neměli z tvé veliké lásky k nám tak radovat, aby naše radostná píseň byla slyšet po celém světě.
Amen.